Podmínky

V programech se často potřebujeme rozhodnout, co by se mělo provést, v závislosti na hodnotě nějakého výrazu:

  • Pokud uživatel nakoupil zboží v posledním týdnu, odešli mu e-mail.
  • Zadal uživatel správné heslo? Pokud ano, tak ho přesměruj na jeho profil. Pokud ne, tak zobraz chybovou hlášku.
  • Jaké má uživatel konto? Pokud kladné, tak ho vykresli zelenou barvou, pokud záporné, tak červenou a pokud nulové, tak černou.

V C můžeme provádět takováto rozhodnutí pomocí podmínek (conditions). Základním příkazem pro tzv. podmíněné vykonání kódu je podmínka if:

if (<výraz typu bool>) {
    // blok kódu
}

Pokud se výraz předaný ifu vyhodnotí jako true (pravda), tak se provede blok kódu uvnitř ifu tak, jak jste zvyklí, a program dále bude pokračovat za příkazem if. Pokud se však výraz vyhodnotí jako false (nepravda), tak se blok kódu uvnitř ifu vůbec neprovede. V následujícím programu zkuste změnit výraz uvnitř závorek za if tak, aby se blok v podmínce vykonal:

#include <stdio.h>

int main() {
    int delka_hesla = 5;

    printf("Kontroluji heslo...\n");
    if (delka_hesla > 5) {
        printf("Heslo je dost dlouhe\n");
    }
    printf("Kontrola hesla dokoncena\n");

    return 0;
}

Anglické slovo if znamená v češtině Jestliže. Všimněte si tak, že kód výše můžete přečíst jako větu, která bude mít stejný význam jako uvedený C kód: Jestliže je délka hesla větší než pět, tak (proveď kód v bloku).

Provádění alternativ

Často v programu chceme provést jednu ze dvou (nebo více) alternativ, opět v závislosti na hodnotě nějakého výrazu. To sice můžeme provést pomocí několika if příkazů za sebou:

if (body > 90) { znamka = 1; }
if (body <= 90 && body > 80) { znamka = 2; }
if (body <= 80 && body > 50) { znamka = 3; }
...

Nicméně to může být často dost zdlouhavé. C tak umožňuje přidat k příkazu if příkaz, který se provede v případě, že výraz v podmínce if není splněn. Takto lze řetězit více podmínek za sebou, kdy v každé následující podmínce víme, že žádná z předchozích nebyla splněna. Dosáhneme toho tak, že za blokem podmínky if použijeme klíčové slovo else ("v opačném případě"):

if (<výraz typu bool>) {
    // blok kódu
} else ...

Pokud za blok podmínky if přidáte else, tak se program začne vykonávat za else, pokud výraz podmínky není splněn. Za else pak může následovat:

  • Blok kódu, který se rovnou provede:

    if (body > 90) {
    // blok A
} else {
    // blok B
}
// X

    Pokud platí body > 90, provede se blok A, pokud ne, tak se provede blok B. V obou případech bude dále program vykonávat kód od bodu X.

  • Další if podmínka, která je opět vyhodnocena. Takovýchto podmínek může následovat libovolný počet:

    if (body > 90) {
    // blok A, více než 90 bodů
} else if (body > 80) {
    // blok B, méně než 91 bodů, ale více než 80 bodů
} else if (body > 70) {
    // blok C, méně než 81 bodů, ale více než 70 bodů
}
// X

    Takovéto spojené podmínky se vyhodnocují postupně shora dolů. První podmínka if, jejíž výraz je vyhodnocen jako true, způsobí, že se provede blok této podmínky, a následně program pokračuje za celou spojenou podmínkou (bod X).

    Na konec spojené podmínky můžete opět vložit i else s blokem bez podmínky. Tento blok se provede pouze, pokud žádná z předchozích podmínek není splněna:

    if (body > 90) {
    // blok A, více než 90 bodů
} else if (body > 80) {
    // blok B, méně než 90 bodů, ale více než 80 bodů
} else {
    // blok C, méně než 81 bodů
}

    Všimněte si, že tento kód opět můžeme přečíst jako intuitivní větu. Pokud je počet bodů vyšší, než 90, tak proveď A. V opačném případě, pokud je vyšší než 80, tak proveď B. Jinak proveď C.

Cvičení: Upravte následující program, aby vypsal:

  • Student uspel s vyznamenanim, pokud je hodnota proměnné body větší než 90.
  • Student uspel, pokud je hodnota proměnné body v (uzavřeném) intervalu [51, 90].
  • Student neuspel, pokud je hodnota proměnné body menší než 51.
#include <stdio.h>

int main() {
    int body = 50;

    printf("Student uspel\n");

    return 0;
}

Vnořování podmínek

Někdy potřebujeme zkontrolovat složitou podmínku (nebo sadu podmínek). Jelikož podmínky jsou příkazy a bloky kódu můžou obsahovat libovolné příkazy, tak vám nic nebrání v tom podmínky vnořovat:

#include <stdio.h>

int main() {
    int delka_hesla = 4;
    int delka_jmena = 3;
    if (delka_hesla > 5) {
        if (delka_jmena > 3) {
            printf("Uzivatel byl zaregistrovan\n");
        } else {
            printf("Uzivatelske jmeno neni dostatecne dlouhe\n");
        }
    } else {
        printf("Heslo neni dostatecne dlouhe\n");
    }

    return 0;
}

Cvičení: Upravte hodnotu proměnných v programu výše tak, aby program vypsal Uzivatel byl zaregistrovan. Neměňte v programu nic jiného.

Vynechání složených zárovek

Za if nebo else můžete vynechat složené závorky ({, }). V takovém případě se bude podmínka vztahovat k (jednomu) příkazu následujícímu za if/else:

if (body > 80) printf("Student uspel\n");
else printf("Student neuspel\n");

Zejména ze začátku za podmínkami vždy však raději používejte složené závorky, abyste předešli případným chybám a učinili kód přehlednějším.

Ternární operátor

Občas chcete použít jeden ze dvou výrazů v závislosti na hodnotě nějaké podmínky. Například pokud byste chtěli přiřadit minimum ze dvou hodnot do proměnné:

int a = 1;
int b = 5;

int c = 0;
if (a < b) {
    c = a;
} else {
    c = b;
}

Toto lze provést zkráceně pomocí výrazu ternárního operátoru (ternary operator). Tento výraz má následující syntaxi:

<výraz X typu bool> ? <výraz A> : <výraz B>

Pokud je výraz X pravdivý, tak se ternární operátor vyhodnotí jako hodnota výrazu A, v opačném případě se vyhodnotí jako hodnota výrazu B. Uhodnete, co vypíše následující program?

#include <stdio.h>

int main() {
    int a = 1;
    int b = 5;
    int c = (a >= b) ? a - b : a + b;
    printf("%d\n", c);

    return 0;
}