Vkládání souborů

Příkaz #include slouží ke vložení obsahu jiného souboru do vašeho zdrojového kódu. Tento příkaz existuje ve dvou variantách:

#include <cesta k souboru>
#include "cesta k souboru"

Rozdíl mezi nimi je popsán níže.

Jakmile preprocesor narazí na tento příkaz, tak se pokusí najít soubor na uvedené cestě, zpracuje jeho obsah (tj. vyhodnotí případné další příkazy jako #include, které v něm mohou být) a poté jeho obsah vloží na místo, kde je #include použit. Jedná se o prosté textové nahrazení (Ctrl+C -> Ctrl+V).

Tento příkaz slouží k tomu, abychom mohli používat stejný kód ve více souborech bez toho, abychom jej museli neustále ručně kopírovat. Prozatím budeme vkládat do našeho kódu zejména soubory obsahující různé funkce standardní knihovny C. Později si pak ukážeme, jak vytvářet C programy sestávající se z více zdrojových souborů.

Zkuste si například tento zdrojový soubor pojmenovat jako main.c a pomocí příkazu gcc -P -E main.c v terminálu zjistit, jak vypadá poté, co na něj byl aplikován preprocesor:

#include <stdio.h>
int main() {
    printf("Hello world\n");
    return 0;
}

Asi je zřejmé, že by nebylo praktické kopírovat ručně všechen tento kód pokaždé, když bychom chtěli něco vytisknout na výstup programu.

Relativní cesta

Cesta k souboru zadávaná v #include by měla být relativní, tj. není dobrý nápad používat něco podobného:

#include "C:/Users/Kamil/Desktop/upr/muj_soubor.h"

Takovýto program by totiž jistě nefungoval na jiném než vašem počítači. Z jakého bodu se tato relativní cesta vyhodnotí je popsáno níže.

Rozdíl mezi #include <...> a #include "..."

Rozdíl mezi těmito variantami není pevně definován, nicméně většina preprocesorů (resp. překladačů) funguje takto:

• #include <...> nejprve vyhledá zadanou cestu v tzv. systémových cestách. Jedná se o známé adresáře, ve kterých jsou uloženy jednak soubory standardní knihovny C, a také dalších knihoven, které máte v systému nainstalované. Pouze pokud se zde daný soubor nenalezne, tak se cesta vyhodnotí relativně ke zdrojovému souboru, ve kterém byl #include použit.

  Seznam systémových cest si můžete vypsat pomocí příkazu echo | gcc -E -Wp,-v - v Linuxovém terminálu. Do tohoto seznamu můžete také přidat dodatečné adresáře, když gcc předáte parametr -I. Více se dozvíte v sekci o knihovnách.

  Pokud soubor, který chcete do vašeho kódu vložit, se nachází v externí knihovně, která nepatří do vašeho projektu, je běžné používat právě #include <>.

• #include "..." se nedívá do systémových cest, ale rovnou hledá zadanou cestu relativně k souboru, ve kterém byl #include použit. Tuto formu používejte, pokud budete vkládat soubory z vašeho projektu.